1) Jak ses dostal do klubu?

Do klubu jsem se dostal tak, že jsem jej založil. Pomocnou ruku k dílu svými podpisy dali ještě kamarádi Petr Klimeš ml. a Tomáš Forman. Díky tomu jsme od května roku 2004 na florbalové mapě.

2) Pamatuješ si na svůj první zápas a co si z něho vybavíš?

Samozřejmě, že pamatuji. Tým jsem vedl jako kapitán a hráli jsme doma proti Letovicím, kdy se jednalo o souboj nováčků a v utkání jsme jasně dominovali a zaslouženě vyhráli 9:0. Byl to slibný začátek éry klubu, protože hned v úvodním zápase Bresty (Petr Brestovský) udržel málo vídané čisté konto ve florbale, Johny (Jan Janíček) dal historicky první gól klubu, navíc v oslabení a mě se v utkání podařilo dát hattrick.

3) Sestav nejlepší lajnu dle sebe ze všech hráčů historie klubu (G, LO, PO, LK, C, PK) a proč jsi vybral tyto hráče?

Jelikož jsem zažil spoustu spoluhráčů a poté i svěřenců u A mužstva, tak se vůbec nejedná o lehký úkol. A jsem zvědav, jak odpovědí zbylí kluci (Brestovský a Pařízek), zda se alespoň v některých jménech shodneme. Snad jsem vybral to nejlepší z nejlepších.

G: Bazala Jan, skromný flegmatik, který v bráně je potřeba. Nic jej nerozhodí a přes žáčky se vypracoval až v oporu A týmu, mimochodem byl to on, kdo vychytal postup do extraligy juniorů a stal se neoficiálním juniorským mistrem Evropy v chytání nájezdů na turnaji Prague Games v roce 2013.

LO: Furdan Štefan, hráč, který měl jednu z nejtvrdších střel v republice, obránce, který měl neskutečný přehled a dobře četl hru a byl produktivnější než většina útočníků. Kdyby nebyl takový bohém, tak to mohl dotáhnout dál než jen do juniorské reprezentace a české nejvyšší soutěže, protože zájem o něj byl i ve Švédsku.

PO: Černý Jan, spolehlivý a zodpovědný obránce, který hraje s lehkostí a umí podpořit útočné akce týmu. Svoji výkonost stabilně drží již desítku let.

LK: Janíček Jan, moje osudové levé křídlo. Osudové z toho důvodu, že jsme spolu odehráli spoustu zápasů, abychom nakonec i spolu skončili na operačním stolu ve stejný den. „Johny“ na plastice levého kolene, já pravého. A také tak jsme v nemocničním pokoji leželi na postelích, Johny vlevo, já vpravo. Jinak na hřišti jsme hráli prakticky poslepu a i nyní, když jsme se sešli na sranda zápasech chemie mezi námi zůstala a vše fungovalo jako za starých časů.

C: Pazderník Michal, možná to vypadá blbě, že volím sám sebe, ale prakticky jsem byl tahounem několika generacím hráčů, nikdy jsem se v zápasech nevzdával a stále věřil ve vítězství, několikrát jsem ovládl tabulky střelců i vítěze kanadského bodování celé ligy, tým jsem dovedl k několika postupům a snažil jsem se vždy zapracovávat mladé a nadějné hráče.

PK: Forman Tomáš, třetím do party byl „Mimčo“, který nás vhodně doplňoval a včas se za nás dokázal vrátit. Spolu jsme tvořili čtyři sezóny nerozlučnou trojku. Obávaný útok, který dovedl tým k dvěma postupům. Pak byl Mimino převelen do obrany.

Tedy ideální sestava dle mě je: Bazala, Furdan – Černý, Janíček – Pazderník – Forman

Jen podotknu, že Bresty (Brestovský Petr) měl tu smůlu, že v době postupů působil v jiných oddílech, Koča (Kočí Jakub) neodehrál tolik zápasů jako uvedení obránci, Pavlík (Štěpánek Pavel) doplatil na to, že nehrál se mnou v lajně, Vojcek (Janata Vojtěch) by tam byl, kdybych tam nebyl já sám.

4) Rozdíl mezi začátky klubu a současností?

Obrovský, zatímco na začátku jsme byli parta zhruba 15 lidí, která se florbalem bavila a chodila si jen tak zahrát, tak nyní už jsme organizovaný sport, který dává prostor všem. Tím mám na mysli jak hráčům výkonnostním, tak i právě hobby hráčům, kteří se chtějí florbalem jenom bavit.

5) Tvůj nejhezčí gól (zákrok)?

Gólů jsem dal hodně a ne všechny si pamatuji, ale některé si člověk vybaví i po letech. Nejhezčím gólem dle mnohých spoluhráčů byl v zápase v Náchodě, s kterým jsme se přetahovali o postup do 1. ligy (2. nejvyšší soutěže). V hledišti bouřilo zhruba 200 domácích příznivců a já jsem je na chvíli utišil vyrovnávající brankou na 3:3 nebo 4:4, to už si nepamatuji. Vím, že jsem 5 m před půlkou obral o míček soupeře a vydal se ke zteči domácí branky. Zhruba 5 m za půlkou jsem „poslal na párek a na pivo“ bránícího hráče, kterého jsem obešel stahovačkou k pravé ruce a už jsem pádil na domácího brankáře, který proti mně vystartoval a na hranici brankoviště mi skočil pod nohy. Já toho využil a z hranice brankoviště jsem jej bekhendem přeloboval.

6) Jaký největší úspěch jsi v klubu zažil?

Těžko říci, který úspěch byl největší, protože v momentě, když vyhrajete a postoupíte, tak Vám přijde v danou chvíli úspěch jako ten největší. Ale první postup o ligu výše si člověk zapamatuje a to ještě jsme vyšperkovali s juniory, kdy jsme po zápasech mužů jeli úspěšně bojovat o postup s juniory. Určitě mezi TOP 3 řadím ty nejtěžší postupy, kterými byly postup do Národní ligy a do KB ligy juniorů. A nemůžu opomenout mezinárodní úspěch v podobě bronzové medaile z turnaje ve Finsku.

7) Pro mnoho sportovců je konec kariéry okamžik hrůzy, který se snaží oddalovat, co to jen jde, z pocitu prázdnoty. Je to i Tvůj případ?

Jelikož jsem jednou už kariéru ukončil a asi po třech sezónách jsem ji musel obnovit, protože jsme měli velkou marodku a kluků bylo málo, tak vím, že zpočátku si to člověk užívá, ale pak to začne scházet a začne to hlodat, že bych ještě mohl zkusit hrát. Otázkou potom je, jak to bude po návratu vypadat. Já jsem se celou dobu udržoval alespoň v tréninkové činnosti, takže jsem po návratu neměl takový handicap, jak kdybych úplně přestal. Každopádně s přibývajícími léty je to těžší a těžší a člověk musí hrát hlavou, protože mladí dravci jsou všude o krok dříve.

8) Co bys vzkázal mladým dravým Sniperům?

Pokud chtějí něčeho dosáhnout, tak si musí přidávat individuálně sami, protože jen tréninky nestačí. A tím myslím i hráče, kteří mají trénink i 5x týdně. Musí se udržovat i mimo sezónu, být skromný a nenechat se ukolébat. Uvedu příklad: dáš hattrick, každý tě plácá po ramenou, ale ty musíš řešit, že jsi dal „pouze“ 3 góly z 6 střel, takže musíš přemýšlet nad zlepšením a hezky spadnout z hrušky dolů.

9) Co ti florbal vzal a dal?

Vzal mi prakticky veškerý volný čas a hlavně zdraví, protože jsem musel z důvodů zápasových zranění podstoupit několik operací. Ale na druhou stranu se pro mě stal drogou, zábavou, mým životem. Dal mi spoustu známých, objel jsem spoustu měst, i když na druhou stranu znám většinou jen sportovní haly.

10) Jak moc ti florbal chybí v současné "covidové době"?

Hodně a nejsem jediný, komu to chybí. Schází mi nejen hra samotná, ale i ta atmosféra v šatně, srandičky, žertíky, hecování se a soutěže mezi sebou. Doufám, že se potkáme na hřišti už co nejdříve. Osobně si myslím, že to ale dříve jak na přelomu dubna a května nebude.

11) Doporučil bys Snipery novým zájemcům o florbal, případně proč zrovna Snipers?

Určitě ano, protože florbal je dynamická, rychlá, zábavná hra, kde padá hodně branek. Užijete si zde spousty srandy, uchováte si nespočet zážitků a procestujete zde nejen Českou republiku, ale i část Evropy. Je tu rodinná atmosféra, kde se snažíme, aby byly všechny kategorie provázané mezi sebou, a to se nám daří. Je super vidět, že kluci z přípravky můžou dostat rady nejen od dorostenců, ale i od mužů apod.

Tolik z prozatím prvního našeho zpovídání služebně nejstarších hráčů a členů florbalového klubu Snipers Třebíč. V příštích dnech se můžete těšit na pokračování.