Píše se rok 2004 a na florbalové mapě se objevuje nový klub - Snipers Třebíč. Za svoji poměrně krátkou dobu působení se stal hegemonem na Vysočině. Ve svých řadách má poslední „tři mušketýry“, tři hráče, kteří v klubu působí od jeho počátků. Naše klubová redakce je oslovila a dala jim několik stejných otázek. Prvním mušketýrem nemůže být nikdo jiný, než „jednička klubu“. Ten, který má prsty ve většině věcí, které se v klubu dějí od jeho vzniku až po současnost. Ve florbale už snad vyzkoušel úplně všechno co jde, přesněji: sekretář, předseda, manažer, hráč, rozhodčí a trenér. Každý nejspíš už tuší, že jsme si na paškál nemohli pozvat nikoho jiného než Michala Pazderníka, kterému nikdo jinak neřekne než Mišák.

1) Jak ses dostal do klubu?

Do klubu jsem se dostal tak, že jsem jej založil. Pomocnou ruku k dílu svými podpisy dali ještě kamarádi Petr Klimeš ml. a Tomáš Forman. Díky tomu jsme od května roku 2004 na florbalové mapě.

Rok 2004 aneb letní příprava před sezónou.
Rok 2004 aneb letní příprava před sezónou.

2) Pamatuješ si na svůj první zápas a co si z něho vybavíš?

Samozřejmě, že pamatuji. Tým jsem vedl jako kapitán a hráli jsme doma proti Letovicím, kdy se jednalo o souboj nováčků a v utkání jsme jasně dominovali a zaslouženě vyhráli 9:0. Byl to slibný začátek éry klubu, protože hned v úvodním zápase Bresty (Petr Brestovský) udržel málo vídané čisté konto ve florbale, Johny (Jan Janíček) dal historicky první gól klubu, navíc v oslabení a mě se v utkání podařilo dát hattrick.

3) Sestav nejlepší lajnu dle sebe ze všech hráčů historie klubu (G, LO, PO, LK, C, PK) a proč jsi vybral tyto hráče?

Jelikož jsem zažil spoustu spoluhráčů a poté i svěřenců u A mužstva, tak se vůbec nejedná o lehký úkol. A jsem zvědav, jak odpovědí zbylí kluci (Brestovský a Pařízek), zda se alespoň v některých jménech shodneme. Snad jsem vybral to nejlepší z nejlepších.

G: Bazala Jan, skromný flegmatik, který v bráně je potřeba. Nic jej nerozhodí a přes žáčky se vypracoval až v oporu A týmu, mimochodem byl to on, kdo vychytal postup do extraligy juniorů a stal se neoficiálním juniorským mistrem Evropy v chytání nájezdů na turnaji Prague Games v roce 2013.

LO: Furdan Štefan, hráč, který měl jednu z nejtvrdších střel v republice, obránce, který měl neskutečný přehled a dobře četl hru a byl produktivnější než většina útočníků. Kdyby nebyl takový bohém, tak to mohl dotáhnout dál než jen do juniorské reprezentace a české nejvyšší soutěže, protože zájem o něj byl i ve Švédsku.

PO: Černý Jan, spolehlivý a zodpovědný obránce, který hraje s lehkostí a umí podpořit útočné akce týmu. Svoji výkonost stabilně drží již desítku let.

LK: Janíček Jan, moje osudové levé křídlo. Osudové z toho důvodu, že jsme spolu odehráli spoustu zápasů, abychom nakonec i spolu skončili na operačním stolu ve stejný den. „Johny“ na plastice levého kolene, já pravého. A také tak jsme v nemocničním pokoji leželi na postelích, Johny vlevo, já vpravo. Jinak na hřišti jsme hráli prakticky poslepu a i nyní, když jsme se sešli na sranda zápasech chemie mezi námi zůstala a vše fungovalo jako za starých časů.

C: Pazderník Michal, možná to vypadá blbě, že volím sám sebe, ale prakticky jsem byl tahounem několika generacím hráčů, nikdy jsem se v zápasech nevzdával a stále věřil ve vítězství, několikrát jsem ovládl tabulky střelců i vítěze kanadského bodování celé ligy, tým jsem dovedl k několika postupům a snažil jsem se vždy zapracovávat mladé a nadějné hráče.

PK: Forman Tomáš, třetím do party byl „Mimčo“, který nás vhodně doplňoval a včas se za nás dokázal vrátit. Spolu jsme tvořili čtyři sezóny nerozlučnou trojku. Obávaný útok, který dovedl tým k dvěma postupům. Pak byl Mimino převelen do obrany.

Tedy ideální sestava dle mě je: Bazala, Furdan – Černý, Janíček – Pazderník – Forman

Jen podotknu, že Bresty (Brestovský Petr) měl tu smůlu, že v době postupů působil v jiných oddílech, Koča (Kočí Jakub) neodehrál tolik zápasů jako uvedení obránci, Pavlík (Štěpánek Pavel) doplatil na to, že nehrál se mnou v lajně, Vojcek (Janata Vojtěch) by tam byl, kdybych tam nebyl já sám.

Smrtící komando Janíček - Pazderník - Forman
Smrtící komando Janíček - Pazderník - Forman

4) Rozdíl mezi začátky klubu a současností?

Obrovský, zatímco na začátku jsme byli parta zhruba 15 lidí, která se florbalem bavila a chodila si jen tak zahrát, tak nyní už jsme organizovaný sport, který dává prostor všem. Tím mám na mysli jak hráčům výkonnostním, tak i právě hobby hráčům, kteří se chtějí florbalem jenom bavit.

5) Tvůj nejhezčí gól (zákrok)?

Gólů jsem dal hodně a ne všechny si pamatuji, ale některé si člověk vybaví i po letech. Nejhezčím gólem dle mnohých spoluhráčů byl v zápase v Náchodě, s kterým jsme se přetahovali o postup do 1. ligy (2. nejvyšší soutěže). V hledišti bouřilo zhruba 200 domácích příznivců a já jsem je na chvíli utišil vyrovnávající brankou na 3:3 nebo 4:4, to už si nepamatuji. Vím, že jsem 5 m před půlkou obral o míček soupeře a vydal se ke zteči domácí branky. Zhruba 5 m za půlkou jsem „poslal na párek a na pivo“ bránícího hráče, kterého jsem obešel stahovačkou k pravé ruce a už jsem pádil na domácího brankáře, který proti mně vystartoval a na hranici brankoviště mi skočil pod nohy. Já toho využil a z hranice brankoviště jsem jej bekhendem přeloboval.

6) Jaký největší úspěch jsi v klubu zažil?

Těžko říci, který úspěch byl největší, protože v momentě, když vyhrajete a postoupíte, tak Vám přijde v danou chvíli úspěch jako ten největší. Ale první postup o ligu výše si člověk zapamatuje a to ještě jsme vyšperkovali s juniory, kdy jsme po zápasech mužů jeli úspěšně bojovat o postup s juniory. Určitě mezi TOP 3 řadím ty nejtěžší postupy, kterými byly postup do Národní ligy a do KB ligy juniorů. A nemůžu opomenout mezinárodní úspěch v podobě bronzové medaile z turnaje ve Finsku.

7) Pro mnoho sportovců je konec kariéry okamžik hrůzy, který se snaží oddalovat, co to jen jde, z pocitu prázdnoty. Je to i Tvůj případ?

Jelikož jsem jednou už kariéru ukončil a asi po třech sezónách jsem ji musel obnovit, protože jsme měli velkou marodku a kluků bylo málo, tak vím, že zpočátku si to člověk užívá, ale pak to začne scházet a začne to hlodat, že bych ještě mohl zkusit hrát. Otázkou potom je, jak to bude po návratu vypadat. Já jsem se celou dobu udržoval alespoň v tréninkové činnosti, takže jsem po návratu neměl takový handicap, jak kdybych úplně přestal. Každopádně s přibývajícími léty je to těžší a těžší a člověk musí hrát hlavou, protože mladí dravci jsou všude o krok dříve.

8) Co bys vzkázal mladým dravým Sniperům?

Pokud chtějí něčeho dosáhnout, tak si musí přidávat individuálně sami, protože jen tréninky nestačí. A tím myslím i hráče, kteří mají trénink i 5x týdně. Musí se udržovat i mimo sezónu, být skromný a nenechat se ukolébat. Uvedu příklad: dáš hattrick, každý tě plácá po ramenou, ale ty musíš řešit, že jsi dal „pouze“ 3 góly z 6 střel, takže musíš přemýšlet nad zlepšením a hezky spadnout z hrušky dolů.

Momentka z pohárové utkání proti 1. SC TEMPISH Vítkovice
Momentka z pohárové utkání proti 1. SC TEMPISH Vítkovice

9) Co ti florbal vzal a dal?

Vzal mi prakticky veškerý volný čas a hlavně zdraví, protože jsem musel z důvodů zápasových zranění podstoupit několik operací. Ale na druhou stranu se pro mě stal drogou, zábavou, mým životem. Dal mi spoustu známých, objel jsem spoustu měst, i když na druhou stranu znám většinou jen sportovní haly.

10) Jak moc ti florbal chybí v současné "covidové době"?

Hodně a nejsem jediný, komu to chybí. Schází mi nejen hra samotná, ale i ta atmosféra v šatně, srandičky, žertíky, hecování se a soutěže mezi sebou. Doufám, že se potkáme na hřišti už co nejdříve. Osobně si myslím, že to ale dříve jak na přelomu dubna a května nebude.

11) Doporučil bys Snipery novým zájemcům o florbal, případně proč zrovna Snipers?

Určitě ano, protože florbal je dynamická, rychlá, zábavná hra, kde padá hodně branek. Užijete si zde spousty srandy, uchováte si nespočet zážitků a procestujete zde nejen Českou republiku, ale i část Evropy. Je tu rodinná atmosféra, kde se snažíme, aby byly všechny kategorie provázané mezi sebou, a to se nám daří. Je super vidět, že kluci z přípravky můžou dostat rady nejen od dorostenců, ale i od mužů apod.

Tolik z prozatím prvního našeho zpovídání služebně nejstarších hráčů a členů florbalového klubu Snipers Třebíč. V příštích dnech se můžete těšit na pokračování.